Sedíte na pracovním pohovoru a s nervozitou vyčkáváte, kdy přijde čas na onu obligátní otázku, kterou mají personalisté tak rádi a která zní: „Jaké jsou vaše silné stránky?“.
Jistě z vlastní zkušenosti víte, že se vám snadněji odpovídá na protipól otázky. Většinou člověku nedělá problém vybavit si hned několik svých slabších míst. A kde to má příčinu? Ta je často v tom, že se okolí již v dětství zaměřovalo na to, co je potřeba zlepšit: „Češtinu máš sice za jedna, ale co ta matematika? Zapomeň na fotbal, odteď se budeš po škole pořádně šrotit!“
Právě z dětství si snad každý člověk nese v povědomí, že je nutné soustředit pozornost na to, co mu nejde. Nic proti vzdělávání, to člověku v žádném věku neuškodí. Má to však i svá úskalí. Pokud se budete až příliš soustředit na pilování svých nedostatků, zbytečně se odkloníte od toho, v čem jste dobří.
Jak tedy na pohovoru nepropadat panice, a naopak získat jistotu, pokud padne ona záludná otázka pídící se po vašich silných stránkách? Jednou z možných cest je zaměřit se na svůj talent – dát mu prostor a nebát se ho otevřít. Vždy se najde cesta, jak ho můžete dále rozvíjet a ideálně ho propojit s vlastním potenciálem.
Co to znamená dát prostor vlastnímu talentu?
Jádro věci tkví v tom, že cíleně pojmenujete to, v čem vynikáte. Začnete si všímat, jak těchto svých vlastností využíváte v praxi, a současně se naučíte je oceňovat. Kromě jiného to také posílí vaše sebevědomí.
Otevření se dalšímu rozvoji znamená, že si uvědomíte, jak svůj talent chcete dál rozvíjet a v čem díky němu můžete být prospěšní i pro ostatní. Také je to nesmírnou výhodou v momentě, kdy si hledáte novou práci. Díky tomu si totiž budete vybírat takové pracovní pozice, které odpovídají vašim talentům. Protože jenom cílený rozvoj přináší do života maximální užitek.
Existuje takový vzorec, který říká, že talent je něco, co je třeba rozvíjet, aby se z toho stala silná stránka. Zní takto:
Talent (vrozený způsob chování, myšlení, cítění) x Investice (četba, kurz, konzultace, koučink) = Silná stránka
Poznání se vynořuje v momentě, kdy člověk nejde po svých vyšlapaných cestičkách. Schválně, zkuste se sami zamyslet nad tím, která část rovnice u vás chybí.